3. prosince 2013
Stalo se u nás
aneb Záchranka v Arše
Ve středu 27. 11. 2013 se všichni v Denním centru Archa těšili na návštěvu. V 10.00 hodin začala beseda se členem RZS (rychlé záchranné služby), pro některé zkráceně se záchranářem.
Pohodlně jsme se usadili a vedoucí Archy nám představila řidiče záchranky, Míšu. Jezdí s červenožlutou sanitkou a musí své řidičské umění dokonale zvládat. A nejenom to. Jak jsme se dozvěděli, musí dokázat poskytnout i první pomoc. V sanitce s ním jezdí lékař a zdravotní sestra nebo zdravotní bratr. Jeho sanitka je speciálně vybavená různými přístroji a pomůckami. Některé pomůcky nám dovezl i ukázat. Samozřejmě nejlepší by bylo, kdyby dovezl celou sanitku. Všichni jsme tuto sanitku viděli uhánět po cestě a slyšeli jsme, jak houká nebo aspoň bliká.
Míša nás poutavě seznámil se svou náročnou prací. Všichni klienti z Archy ví, že když se stane nějaká havárka nebo úraz nebo se udělá někomu špatně, např. od srdíčka, voláme číslo 155.
Míša nám vysvětlil, že musí každý rok chodit na školení o první pomoci a také na školení řidičů. A to není žádná legrace. Už několikrát jsme se v Arše pokoušeli naučit se některé způsoby první pomoci. Míša odpovídal na zvídavé otázky klientů, ale i pracovníků. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí, které se nemůžeme nikde dozvědět.
Nenápadně jsme pokukovali po taškách a pomůckách, které si přinesl. Tak, a teď na ně přišla řada. Klienti – někteří váhavě, ale někteří odhodlaně a s nadšením - zkoušeli, jak se cítí člověk, který má dlahu přes celou nohu. Jak se nemůže ani pohnout, když leží na speciálních nosítkách, které jsou navíc tvrdé a ještě je tam člověk připoutaný popruhami. Nechali si nasadit nákrčník a najednou měli pocit, že mají krk jako žirafa a nemůžou otočit jen hlavou,ale celým tělem, a ještě jiné věci. O pomocníky neměl Míša nouzi. Někteří by nejraději šli s ním do práce.
Čas tak rychle uběhl. Míša musel končit. Neradi jsme se s ním loučili.
A co na tuto besedu říkali klienti?
"Bylo to super!" "Bylo to poučné a hodně mi to dalo." "Dobře vykládal a předváděl pomůcky." "Zapojili jsme se a ptali jsme se ho na všechno. Uměl to podat." "Byl vstřícný." "Kdyby to šlo, mohl by zas přijít." "Chtěli bysme se podívat k němu do práce." "Chtěli bysme vidět jeho sanitku!“
Myslím, že tyto názory mluví za všechno. Máme přislíbené, že se na jaře vypravíme k Míšovi do práce! A tak se už teď na to moc těšíme.
L. K.
A TADY se můžete podívat, jak to celé probíhalo.
